Je to „takovej“ týpek. Chlápek v kožené bundě.
Suveréní úsměv. Oči hluboko posazené.
Má tmavé, úzké rty. Na tvářích strniště.
Hodně posiluje. Podniká a daří se mu.
A je sám.

Jeho přesvědčení je, že vztah je nesvobodná
instituce, kde se jeden musí podřizovat druhému,
potlačit svou osobnost a žít podle
vztahových pravidel, aby to vyšlo.
Ale ženu chce.

Sestavil si seznam kritérií:
🧠 inteligentní
🤣 vtipná
🏃‍♂️ sportovkyně
💰 finančně nezávislá
🐱 sympatická

A čeká.
Čeká, že se na něj někde „nalepí“
tahle „kočka“ a všechno to klapne.
Ne že by seděl v koutě.
Chodí na oslavy, akce, jezdí na víkendy
do hor, služební cesty.
Sem tam se nějaká mihne, ale není
to prý ÚPLNĚ ono.

„Byla fakt pěkná, ale měla nároky.“
„Super baba, jenže děcko.“
„Smáli jsme se, no a to bylo všechno.“
„Ta malá byla dobrá, ale stará.“
„Ta zrzka byla moc mladá.“
„Tamta by se mi bejvala líbila, ale já jí ne.“

Takže jak vlastně probíhá to „výběrko?“
Položí všechny tyhle požadavky jako otázky?
Odškrtá seznam?

Dívám se na poznámky. Jediné, co mě napadá:
Když ona bude tohle všechno mít, tak projde?
A co bude pak?

#vztahy #mafakouc #emoce #laska #vztahneniobchodnitransakce