Věta, kterou, v různých modifikacích, často slýchám.
“Chci, aby mě lidi chápali. Aby mi rozuměli.”

Co mají lidi chápat?
Čemu mají rozumět?
A když to chápat nebudou?

A co by se stalo, kdybychom my byli my,
bez ohledu na to, jestli to někdo chápe nebo ne?
Proč tomu přisuzujeme takovou důležitost?
Proč si to představujeme tak, že jsme proti všem?

Klienti často argumentují:
“Když to dělám po svém, tak jsem prý sobec.
Okolí mě tak vnímá.
A já chci, aby mě lidi viděli v dobrém světle.”

Můžu Vás ujistit, že někdo řekne, že jste sobec.
Ale jaký to bude mít reálný dopad na Váš život?

A navíc je třeba rozlišit osobní, autentický, opravdový
pocit z vlastního bytí, od toho, jak vnímáme pravdu o sobě
a co to vlastně je.

Mísí se 2 věci:

1️⃣ Být sám sebou, být opravdový ve vlastním životě a žít TO.
2️⃣ Představa o tom, co to znamená BÝT SÁM SEBOU a JAK se TO žije.

➡️ Cíl, kam lidé jdou, se objevuje už cestou:

🗣️nemusím se vysvětlovat
🚶🏻‍♀️nemusím se všeho účastnit
🎤nemusím se ke všemu vyjadřovat
🙅🏻‍♀️nemusím se vším souhlasit
🙅nemusí se mnou souhlasit
❤️nejsem sobec a umím se přizpůsobit, jen si vybírám, kdy
a komu
❗️mám svoje hranice
🫶když mě nechápeš, tak mi to nevadí, stejně Tě mám rád/a

⭐️NA TÉHLE CESTĚ JE VAŠE OPRAVDOVÉ JÁ.